Deprese z jídla

přidáno: 1. 6. 2010 1:14, autor: Martin Chlupáč

Jeden televizní pořad nám vnucuje představu, že jsme to, co jíme. Bohužel se nyní zdá, že se to zdaleka netýká jen toho, zda dopneme či nedopneme kalhoty. První skutečně obsáhlá studie týmu z University College London pod vedením dr. Tasnime Akbaralyové zdokumentovala vliv našeho jídelníčku na náladu na vzorku 3500 státních zaměstnanců v Británii. 

Vědci zkoumali jídelní návyky pomocí detailního dotazníku, přičemž potraviny rozdělili do dvou základních skupin: přírodní (nezpracované nebo jen málo zpracované - ovoce, zelenina, ryby...) a zpracované (sladkosti, smažené pokrmy, tučné mléčné výrobky, moučné výrobky, uzeniny...). Výsledky se snažili očistit od dalších faktorů, které mohou také ovlivňovat náladu člověka - jako je věk, pohlaví, rodinný stav, fyzická aktivita, kouření, vzdělání a zaměstnání. Přesto byly výsledky stále stejné: jíme-li hodně přírodních potravin a málo zpracovaných, jsme mnohem méně náchylní k depresi

To, že hodně zpracované potraviny nejsou zrovna dvakrát zdravé, je sice všeobecně známá věc - hamburgery, párky a koláče nikomu neprospívají. Ovšem že mají přímý vliv na naši náladu, to se povedlo prokázat věrohodně poprvé. Mnozí lidé si ve stresu vypomáhají dortem. Rychle uvolněný cukr může zlepšit na krátkou dobu naše pocity. Ovšem v dlouhodobém horizontu jen zhoršuje naše psychické problémy. V tomto kontextu jsou zajímavé i poznatky o léčbě dětí s hyperaktivitou a problémy se soustředěním pomocí diety - nahrazením kakaa, sladkostí, hamburgerů a Coca-Coly celozrnným chlebem, ovocem a zeleninou. Pokud to někdo do svých dětí dostane, může podstatně změnit jejich chování nebo i prospěch ve škole.

Co si z toho máme odnést? Nejspíš to, že máme-li chmurné myšlenky nebo depresi (a kdo je nemá?), měli bychom se zamyslet nad tím, co si kupujeme k jídlu. Ovoce, zelenina, ryby, celozrnné pečivo, minimum červeného masa - to je strava, kterou náš mozek ocení.


Zdroj: Akbaraly et al., Dietary Pattern and Depressive Symptoms in Middle Age. The British Journal of Psychiatry (2009) 195:408-413.