Kognitivní trénink bychom měli předepisovat všem, kdo jsou ohroženi Alzheimerovou chorobou



Na konci jara 2010 vydal Národní institut zdraví (NIH) zprávu o stavu výzkumu Alzheimerovy choroby a kognitivního úpadku (psali jsme o ní zde - pozn. red.), jež bude fungovat jako standard určitě alespoň deset let a jež oceňuje rychlé rozšiřování informačních technologií. Jako bývalý výzkumník to považuji za milník. 

Jako ředitel Amerických středisek pro trénink paměti pracuji denně s lidmi postiženými Alzheimerovou chorobou a ztrátou paměti. Provádíme s pacienty kognitivní trénink a domníváme se, že právě výzkum hodnotí tuto metodu jako účinnější, než jakoukoli jinou.

Vztah mezi úpadkem mozku a Alzheimerovou chorobou je dnes tím nejzřetelnějším vztahem, který je na poli léčby Alzheimerovy choroby vidět. Zpráva NIH potvrzuje, že jedině kognitivní trénink má vysokou míru průkaznosti v oblasti snižování rizika kognitivního úpadku. Podíváte-li se do rubriky léčby Alzheimerovy choroby, pak tam je kognitivní trénink uveden jako prvek s nízkou mírou průkaznosti, nicméně je dán do souvislosti s omezováním rizika této choroby. Pokud se vážně zamyslíme nad vědeckými důkazy uvedenými ve zprávě, pak máme kombinaci poznatků, na jejichž základě bychom rozhodně měli předepisovat kognitivní trénink všem pacientům vykazujícím kognitivní úpadek. Je to léčba? Ne. Dá se ale na základě výzkumu říci, že je to zatím jediná léčba, která dává smysl? Ano.

Tato zpráva přinesla důkazy, že kognitivní rehabilitace by měla být považována za léčbu pro každého, kdo vykazuje mírné zhoršení kognitivních schopností. Výsledek sice není zaručený, ale je to vědecky nejlépe podložená cesta k léčbě Alzheimerovy choroby. Přitom ono "vědecky nejlépe podložená" znamená, že jde o váhu poznatků, které máme dnes k dispozici.

To je ale zcela jiné tvrzení, než když se řekne - jako nedávno v New York Times - že na Alzheimerovu chorobu není žádný lék.

 

Dr. Peter Magaro - ředitel Amerických středisek pro trénink paměti