Století pracovníci

přidáno: 27. 11. 2009 9:52, autor: Martin Chlupáč   [ aktualizováno 13. 12. 2010 7:25 ]
Chystáte se v důchodu okamžitě se vším seknout? Chyba. Berete práci či zaměstnání jako nutné zlo? Zase chyba. Když pomineme peníze, práce s sebou obvykle nese sociální kontakty, životní rytmus, fyzickou a duševní aktivitu a také jisté uspokojení. To všechno jsou prvky, které prodlužují život a zlepšují duševní i fyzickou pohodu.

Fred Sheill (100 - na obrázku) z Michiganu pěstuje a šlechtí lilie. Přestože v roce 1931 kvůli hospodářské krizi nedokončil studia na univerzitě, ta mu letos udělila čestný titul - jako ocenění jeho celoživotní práce v oboru šlechtění květin. Ve svém zahradnictví pracuje každý den, jenom už posledních pět let nezvládá vlastnoručně vyrýt ze země rostliny pro všechny zákazníky, takže ti si to dělají sami.


Jack Borden (101) z Texasu zase dostal letos titul “Nejstarší vynikající pracovník” USA. Od roku 1936, kdy získal titul na právech, pracuje nepřetržitě až dodnes jako advokát a pyšní se tím, že slouží už páté generaci klientů. I nyní má jeho pracovní týden 40 hodin. “Budu pracovat, dokud mě tady nenajdou s hlavou na stole,” říká.


Lucy Villaniová (100) má dokonce zaměstnání dvě - i když už nejsou nijak extrémně náročná. Vítá zákazníky v jedné z prodejen Wal-Martu v Coloradu a současně prodává starožitnosti v obchodě své dcery (ta je taky v důchodovém věku). V maloobchodě pracuje nepřetržitě od roku 1928, kdy vydělávala 6 dolarů týdně. Když jí bylo 85 let, doktoři jí řekli, že je moc stará na kardiostimulátor - takže jí ho dali, až když jí bylo 94.


Sally Gordonová (100) strávila 25 let jako sekretářka tří guvernérů a nyní pracuje jako ceremoniář v parlamentu v Nebrasce. Zaměstnaná je od dvacátých let, tedy přes 80 let.

Takže je možná dobré přehodnotit vlastní plány na dobu po šedesátce, rozmyslet si, zda je dobrý nápad odejít do důchodu. Až nám bude 90, nejspíš budeme novou dobrou práci špatně shánět a těch 30 let doma hodně poškodí naši kvalifikaci a pracovní návyky… Zní to jako legrace, ale tak úplně legrace to není. V USA žije skoro 100.000 stoletých, v Japonsku přes 40.000, i u nás jich je už asi 550 a počet stále stoupá. Pamatuji se, když jsem byl dítě, že v rozhlase oznámili, že máme jednoho… Pokud je pravdivá prognóza, že do 40 let bude stoletý věk běžný jako dnes osmdesátka, tak nás, co jim je kolem padesáti, to asi čeká.